Příběh Dragsholmu

Ostrov Dragsholm. Po mnoho generací byl místem, kde jakoby se zastavil čas. Lidé zde jsou tvrdí, odolní a především nezlomní. Po dlouhé roky byl záhadou a pouhou ozvěnou dávných časů, po kterých zbyly na kontinentech jen legendy. Náš příběh na Dragsholmu začíná ve chvíli, kdy se na obou kontinentech začaly objevovat známky toho, že toto místo skrývá nejedno tajemství, ale především ukrývá výjimečnou zbraň nejvyššího z bohů – Aeldurův meč. Tato znamení a předzvěsti se začaly objevovat ve stejný čas a tak se stalo, že na Dragsholm osídlený národem Grimvorů, připluly také národy Valmory a Pandemonu. Začal tak závod v hledání legendárního meče; podle mýtů zbraně tak silné, že ten, kdo ji vlastní, nepozná porážku ani smrt. Lákavá cena pro vítěze přivábila na ostrov ty nejlepší z nejlepších.

Seslaná znamení Valmora ani Pandemon dlouho nepřehlíželi a pro vzácnou relikvii se rozhodli vyslat své nejlepší bojovníky a zkušené velitele, aby onu legendární zbraň dostali právě do svých rukou. Valmoru vedl Tribit, ovšem před svým odjezdem o svých plánech jaksi zapomněl informovat svého otce – Zlatého Tribuna. Na Pandemonu byla celá situace okolo odjezdu výpravy ožehavější. Císařovna Pandemonu, která byla zrazena a svržena svým vlastním rádcem se rozhodla najít tuto relikvii a s její pomocí opět získat čest svému rodu. Věřila, že to tak musí být, že to je vůle Nyrose. Ovšem Grimvorové nikdy nevítali narušitele s otevřenou náručí. Obě výpravy se společně s Grimvory střetly na ostrově a došlo k první bitvě po mnoha generacích – bitvě tří národů, tří vůlí a především tří zcela odlišných názorů. Pandemon zastával chaos, a neochvějnou víru v Nyrose – boha smrti. Na druhé straně proti nim stáli Valmořané. Jejich neústupné a pevné řady uctívaly Valkyra – boha blesků. Grimvorové byli z jejich pohledu neznabozi a divochové. Ostrované žili pod vládou bohů příliš dlouho. Dragsholm byl kdysi bojištěm bohů a bohové nepřinesli jeho obyvatelům nic dobrého.

Když se Grimvorové dozvěděli, po čem frakce prahnou, rozhodli se okamžitě zapojit do honby za mečem. S jeho pomocí by se mohli zbavit bohů nadobro. První střet se odehrál na bývalém bojišti, kde se v poslední bitvě střetl Darak a jeho armádas temna proti spojeneckým silám. Zde měli národy podle nalezených svitků najít první nápovědu v cestě za mečem. Našli tu ale mnohem víc – duši samotného Daraka, která je nabádala k tomu, že další nápovědu získají pouze tak, že prolijí krev nepřátel. Bohužel ale tímto krvavým počinem spustili vývoj, který již nešlo zastavit – znovuzrození bestií. Hrůzných nestvůr, které zabíjely cokoliv, co jim přišlo do cesty. Byla to krvavá jatka a každá ze stran utrpěla velké ztráty. Nakonec, dle Darakova slibu, jedna ze stran získala nápovědu, kde dále pátrat po meči. V bitvě byl zabít Odinmeister – Sirdar, neboli vládce Grimvorů. Jeho památku uctili pozůstalí synové, Einar a Thorgin společně s jejich jednotkami pomocí rituálu, při kterém spálili otcovo tělo. Nad jeho ostatky přísahali pomstu Valmoře a Pandemonu za to, že napadli jejich domov. Netrvalo dlouho a armády všech národů vyrazily na další pátrání po meči.

Další střet probíhal jinak. V hlubokém lese byly vybudovány základny a pátrači vyráželi hledat nápovědy v blízkém okolí. Miska vah válečného štěstí se nepřestala za celou dobu nahýbat na jednu, nebo druhou stranu. Všechny frakce konečně držely v rukou indicie k tomu, kde se skrývá ona relikvie. Informace je přivedly k pevnosti, kde se frakce dostaly se do jedné z největší bitev – bitva tří pevností. Pandemon v této bitvě jasně dominoval, na bitevním poli zavládl chaos. Dokonce se v jednu chvíli zdálo, že si nikdo není jistý, jestli vedle něj stojí nepřítel nebo spojenec. Základny musely být po bojích narychlo opraveny, ale pak se spustil závod o čas, opravdová honba za legendárním mečem. Valmora se na místě, kde podle prastarých svitků, které našli při pátrání v lese, dozvěděla něco divného. Stál před nimi opět duch samotného Daraka. A předložil jim šifry, které měli vést k místu, kde je meč skutečně uložen. K jeho rodinnému sídlu. Grimvorové i Pandemonci však vojáky Valmory pronásledovali, a tak se stalo, že se bojovníci všech frakcí úspěšně probojovaly až k tomuto majestátnímu sídlu.

Opět se objevil Darak, který národům slíbil, že pro získání meče musí provést rituál. Frakce, která ho bude během rituálu chránit a nechá ho vykonat celý rituál na vyvolání meče – jen té jediné vyvolené předá mocný Aeldurův meč. V průběhu boje se ovšem začaly dít podivné věci. V té největší bitevní vřavě se najednou začaly na bojišti objevovat zrůdy z bestiáře. Chránily Daraka a průběh rituálu a bylo těžké je porazit. Rituál byl u konce – a frakcí, která bránila rituál až do konce se stal Pandemon. Radost z vítězství však skončila okamžitým rozplynutím všech nadějí a zoufalstvím. Pandemon nemohl tušit, že je Darak podvedl a zradil. Všechna snaha o získání meče byla marná. Dokončení rituálu byl pouze zlověstný plán temného pána. Darak pomocí rituálu získal zpátky svou fyzickou podobu. V chaosu po bitvě pouze přiložil Darak nůž na hrdlo pandemonské velitelky, bývalé císařovny. Pod pohrůžkou smrti si sebevědomě vyžádal důstojný odchod. Odešel tedy Darak a jeho bestie společně se zajatou císařovnou. A nechali celý Pandemon v tom, co tak dlouho oslavoval – v chaosu.