Stronghold – Herní svět

Co je Bestiář?

Dragsholm je sídlem mnohých legend a pověstí. Magie je tu mocná a nespoutaná a její přítomnosti na ostrově si lze povšimnout na každém kroku. Tato skutečnost z Dragsholmu dělá nejen pozoruhodné, ale také nebezpečné místo. Magie na ostrově totiž není požehnáním, nýbrž prokletím - je to právě zde, kde se noční můry lidí stávají skutečností. Mrtví, ovládaní Darakem Temným, po desítkách ožívají a lesy jsou zamořeny hrůznými bestiemi, o nichž se nevypráví ani v těch nejstrašidelnějších příbězích.

Ve hře

Součástí všech RP úseků bude mechanika "bestiáře". Hráči, kteří jsou v RP zabiti, musí odejít do sídla bestiáře, kde se musí vykoupit ze své smrti. Hráči bude přiděleno monstrum s vlastní charakteristikou a schopnostmi, které bude po nějakou dobu hrát, buď do uplynutí určeného času, nebo do splnění úkolu, který mu byl určen.

Hráči hrající monstrum jsou nestranní a chovají se podle popisu, který jim byl zadán. Na ostrově mimo bestiář operuje také cech lovců monster. Členové cechu budou mít možnost pochopit chod bestiáře a najít slabé stránky monster pro jejich efektivní zneškodnění dřív, než neutuchající přívaly monster znemožní ovládnutí ostrova.

Příběhová linka

Bestiář a tajemství, která jej obklopují, nejsou určeny pouze mrtvým. Odvážní dobrodruzi budou mít možnost využívat bestiář ve prospěch své frakce a získávat dlouho utajované znalosti o Dragsholmu a jeho historii.

Pokud ale opravdu chtějí uspět, musí být ochotni vsadit svůj vlastní život...

Monstra

Bestiář je složen z více než dvaceti známých monster. Zde najdete příběhy o některých z nich:

Nebezpečné

Přízrak

,,...najednou se všude kolem ochladilo a do plachet se nám opřel zuřivý poryv větru. Někteří námořníci spustili modlitby k Aetharovi, ti z nás z kultu hlubin zase k Moryianě. Z mlhy před námi se ohromnou rychlostí vyřítila loď - ale taková, jakou ještě nikdo z nás nikdy neviděl. Plachty roztrhané a přesto se zdálo, že pluje mnohem rychleji, než je možné. Děravým trupem proudila voda, aniž by se potopila. A to nejděsivější? Byla průhledná a zářila. Jako by vyplula přímo z Nyrosova sevření a vrátila se zpět mezi živé. Její posádka jakbysmet - duchové, kteří odmítli opustit tento svět, příliš ztracení na moři, nebo příliš odhodlaní doplout ke svým milovaným na to, aby poklidně zemřeli. Duše mrtvých se začaly snášet mezi nás z paluby přízračné lodi. Vstoupili mezi nás a s nimi přišel chlad, strach a smrt. S každým námořníkem, který padl samou hrůzou na prkna paluby, jako by duchové nabrali jasnější podobu. Když už bylo po všem, tak na palubě ležela poházená mrtvá těla. Všichni ti chudáci tam leželi bez zranění, pomřeli strachy..."

- Vyprávění Halvredsena, dříve námořníka klanu Pyrovousů, nyní potulného barda.

Smrtící

Klekánice

,,Střez se, dítě, vycházení, vždy když už je po setmění! Chodí, krouží, kolem domů, nic k pomoci není tomu, kdo sám vyjde po klekání - Nic než křik - kohoutí kokrhání! Nic než světlo - slunce za svítání! Kolem chodí temná paní, dítě, boj se dívat na ni."

- Stará říkanka pandemonského klanu Brukkhai

Nebezpečné

Netvor

,,Zde leží Knut, řečený Bijec, statečný válečník a ochránce prostého lidu. Sám zdolal téměř tucet netvorů, nelidských stvůr, podobných divé zvěři, které napadly loveckou osadu Gverbruk. Když se objevily první z těch ohyzdných potvor, byl to Knut, kdo neváhal a sám se jim postavil, jako správný grimvorský bojovník. Neustále uštědřoval rány svou sekerou, nepřátel však přibývalo a s každým zavytím umírajícího netvora se objevili dva další. Nakonec stál Knut sám, obklopen mrtvými těly s hlavami zohavené lesní zvěře. Proti němu stál už jen jediný nepřítel, větší, než všichni ostatní, s dlouhými ostrými spáry a hlavou podobnou hlavě vlčí. Svedli lítý boj a ač měl nestvůrný soupeř jasně navrch a zasadil hrdinovi mnoho ran, Knut posledním výpadem zasekl sekeru do té odporné vlčí hlavy a se strašlivým zaryčením oba padli k zemi. Zde stojíte na místě posledního odpočinku Knuta, hrdiny a bijce netvorů. Vzdejte mu tedy hold a nechť je jeho jméno navždy opěvováno."

- Text na náhrobku u jednoho z prastarých mohylových vrchů.

Velmi nebezpečné

Zatracenec

,,...popravčí se rozhodně chopil připraveného mohutného meče a vydal se směrem k tomu proradnému kacíři. Závažnost provinění odsouzeného dovedla dav ke zcela nevídanému rozběsnění, které si kat zcela očividně užíval. Právě tohle nadšení jej pravděpodobně dohnalo k neobvyklé divadelnosti, se kterou zvolal: "Ve jménu Valkira!" a jal se setnout onomu bídákovi hlavu. Ta silou úderu odletěla směrem k jásajícímu publiku, načež popravčí rozpřáhl ruce a v dalším náporu spokojenosti se svým výkonem se začal uklánět divákům. To se projevilo být osudovou chybou, neboť nábožensky motivovaná poprava uvedla do pochodu jakési temné síly. Ty se zmocnily popraveného nebožtíka, který, ač bez hlavy, sám povstal vedle nicnetušícího kata a popadl jej za hrdlo. Zároveň se začaly ozývat hrůzostrašné nelidské skřeky plné vzteku z úst hlavy popraveného ležící mezi poděšeným zástupem lidí. Dav se dal na úprk, zatímco se bezradná stráž neodvažovala pokusit se zachránit nebohého kata. Zatracence se podařilo od krku popravčího dostat až kněžímu, který se s božským symbolem Eldruna v rukou váhavě vydal na pomoc. Pak netrvalo příliš dlouho, než se podařilo bezmocného Zatracence znovu a nadobro zprovodit ze světa. Ve výsledku Výbor pro potírání rouhání, okultismu a pohanství vyvodil odpovědnost za smrt vykonavatele trestů při výkonu činnosti a vydal plošný zákaz dovolávání se bohů při výkonu trestů."

- Výňatek ze IV. dodatku tribunálního zapisovatele k vykonání trestu udělenému soudcem Minasem v trestním řízení č. XXII - odsouzeným byl kacíř Ulpius Tesalus, z výpovědí známý také jakožto "Žvanil".

Nebezpečné

Kostlivci

,,Návrat z tažení. Třetina oddílu zařvala, další je nezvěstná. Se zbytkem táboříme u Letního brodu. Přepadli nás mrtvoli cestou spátky přes starou Vjež. Bili to ty sběhové, co sme je pobyli cestou tam. Najednou začli stávat ze zemně kostry a napůl zhnilí těla a začly nás i koňe chytat za nohy a strchávat na zem. Naši kluci z kopíma šly hned jak první, bodance těm chcíplotinám nic nedělali. Vozi chvýly odolávali ale pak jeden převrhli a druhýmu se trhli koňe. Nejlíp na tom byly vejš postavený co jeli koňmo, mrtvoláci se šinuli pjekně pomalu. Mně koně zabili ale tak tak sem vyváz Velytel se snašil odrazit je od vozů ale sejmul ho kostlivec co sebral jednomu s našich luk. Potřebujem posili přišli jsme o náklad a přes mrtví se k němu nedostanem"

- Spěšná zpráva od 4. zásobovací jednotky Zlaté legie

Smrtící

Trnovec

,,Měšec zlatých za stvůru! Hledá se odvážný bojovník, ochotný skolit stvůru, která se usídlila v Blátivých lesích. Odměnou mu budiž měšec zlatých a věčný vděk obyvatel Blátěnic. Přesné sídlo potvory není jisté, byla však několikrát spatřena, jak si táhne svou oběť někam do hlubin lesa. Notná dávka obezřetnosti nutností, útočí ze zálohy a urostlého chlapa dokáže zabít jediným bodnutím. Pro podrobnosti se hlaste u starosty Orsena."

- Vyhláška visící dlouhá léta na všech vývěskách v okolí Blátěnic. Jediným zjevným výsledkem bylo několik vloupání do domu starosty.

Velmi nebezpečné

Vampýr

,,...jak sme se vyhecovali vlézt do toho prokletýho baráku bylo zle. Najednou řev, že jsme si málem hnedle kecli na řitě. Ještě teď se mi z toho ježí vlasy. Zeshora z trámů na nás hupsla jakás takás nemrtvola, padla na Vojteka, že ani nestihnul zařvat a jednou ranou odkráglovala starýho Tomše. Pak se to votočilo na mě s Mlaďochem a povídám ti, že takovej ksicht sem jináč jaktěživ neviděl. Loupaly se tomu kusy kůže jak kdyby to tucet zim schlo na půdě, celý voschlý, bledý a mrtvolný. Dokonce tomu chybělo jedno voko a čuměl si tomu rovnou do lebky. Jenom na krku to mělo takovej zkrvavenej šlic, jinde ani stopa po krvi. No hnedle sme ráčili vzít nohy na ramena, ale ještě ve dveřích ten proklatě rychlej parchant stihl dlouhatánskou hnátou s drápama čapnout Mlaďocha a stáhnul ho zpátky do stínů toho nechuťáckýho doupěte. Řeknu ti, že přísahám všem bohům, že do těch zasranejch milic už mě nikdy nikdo nedostane..."

- Odposlechnuto z rozhovoru dvou veteránů z tažení na kontinent v hospodě U Červené lišky.